Autoři, nevzdávejte to!

12. září 2016 v 14:59 | Lea |  Moje články
Nejsem určitě první, kdo přispěje svou troškou do mlýna. Nicméně mám pocit, že začínající autoři trpí oprávněně beznadějí, že se jejich někdy i roky obdělávaný příběh nepodaří vydat knižně. Netvrdím, že do toho vidím z pohledu odborníka. Pokud ale patříte mezi pisálky, kteří by jednou rádi viděli titul se svým jménem (nebo pseudonymem) na pultech knihkupectví, podělím se s vámi o pár věcí, které jsem se při honbě za udáním rukopisu naučila.

1. Dejte rukopisu čas

Jasně, tohle je hodně diskutovaná otázka, já ale z vlastní zkušenosti zastávám názor pana spisovatele Stephena Kinga. Každý známe ten pocit, když dopíšeme poslední větu našeho veledíla. Bojujeme s pocitem dát to hned někomu přečíst nebo se do toho pustit znovu sami a jedním dechem. Já osobně nechávám rukopisy odpočívat. Opravdu, když se k němu vrátíte třeba za pár měsíců, působí už text trochu cize a vy na něj získáte lepší nahled. Těžko říct, kdy je ten správný čas poslat příběh do světa. Já na prvním rukopise pracovala asi sedm let, vracela jsem se k němu jednou nebo dvakrát ročně. A mezitím se věnovala něčemu jinému. Za sebe ale můžu říct, že bych se propadla hanbou, kdyby se můj rukopis v některém nakladatelství uchytil po první i páté korektuře. Dnes nemám odvahu ani otevřít úplně první hotovou verzi :) Když jsem svůj rukopis letos otevřela po roce kvůli korektuře pro nakladatele, zjistila jsem, že jsem až na pár stylistických drobností s textem konečně spokojená.

 

Což takhle dát si... změnu?

1. září 2016 v 12:47 | Lea |  Moje články

Dlouho tu nepřibyl žádný článek, ale pokud sem ještě občas někdo zavítá, můžu už teď slíbit, že se budou konečně dít věci.
V rámci té "velké" změny jsem ubrala několik článků (jedná se především o staré kapitoly a anotace mého rukopisu Snoubení tmou). To už možná někomu napoví, čeho se změna týká... :)

Víc zatím neprozradím. Jen doufám, že se tu brzy na oprášeném blogu sejdeme v hojnějším počtu! Anebo když už se na skok zastavíte, necháte mi tu komentář!

Recenze knihy Caligo

27. července 2015 v 15:15 | Lea |  Recenze knih
Recenzi vkládám se svolením šéfredaktorky Dětí noci, pro které byla sepsaná.

Název: Caligo (e-kniha)

Originál: Caligo


Počet stran: 150

Nakladatelství: Miloki

Rok vydání v ČR: 2014



Recenze:
Daniel je jedním z pasažérů letadla s cílem v Murmansku. Všechno se ale v okamžiku mění, právě když na toaletě prožívá své první silné vidění. Probouzí se v blátě; vyvržený z letadla, se kterým se pilotovi nějakou záhadou podařilo nouzově přistát. Jako by to nestačilo, je on i zbytek posádky neznámo kde - zkrátka kdesi na neobydlených pláních severního Ruska.

 


Recenze knihy Na co Alice zapomněla

27. července 2015 v 10:41 | Lea |  Recenze knih

Originál:
What Alice forgot

Autor:
Liane Moriarty

Počet stran: 432

Nakladatelství:
Ikar

Rok vydání v ČR:
2015

Anotace:
Když se Alice probere na zemi v posilovně, má na hlavě pořádnou bouli a myslí si, že je jí dvacet devět a čeká první dítě se svým superúžasným manželem Nickem. Jenomže pak se dozví, že se jí z paměti právě vymazalo deset let života a že je ve skutečnosti devětatřicetiletá neurotička, která nejraději tráví svůj volný čas v posilovně nebo na poradách školního výboru se ženami, jež kdysi nesnášela. Jak se to stalo, že se její život tak radikálně změnil? Proč ji její manžel nenávidí? Co tak hrozného provedla, že s ní její milovaná sestra skoro nemluví? A do toho si není schopná vůbec vzpomenout na svoje tři děti - ne, Alice se najednou vidí jinýma očima a ta nová žena, o které jí vyprávějí, se jí vůbec nezamlouvá. Najde způsob, aby se znovu stala tím člověkem, kterým bývala?

Recenze:
Každému se to někdy stane. Otevře knihu bez zvláštního očekávání, a ona mu už po první stránce padne jako jedna vhodně tvarovaná část těla na nádobu určenou k vaření. A to ani nemusí být žádný hlubokomyslný skvost. Objevila se prostě ve vašich rukách ve správný čas. Tak přesně taková může být pro někoho Alice, co na něco zapomněla. Na co? Na dost zlomových deset let svého života.


Recenze knihy Saeculum

17. března 2015 v 19:21 | Lea |  Recenze knih

Počet stran: 496

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání v ČR: 2014


Dnes si povětšinou žijeme jako v bavlnce. Na rovinu, kdo z nás si dovede představit den bez elektřiny? Kolikrát si ani neuvědomíme, k čemu všemu je potřeba, než se ocitneme bez ní. Jsou mezi námi ale lidé, kteří se vymožeností poslední doby vzdávají dobrovolně. Taková je i šermířská skupina Saeculum. Tahle partička se každoročně vydává na opuštěná místa mimo civilizaci, kde rozehrává pětidenní středověkou hru na hrdiny. Hlavní pořadatelé letos zvolili speciální místo. V Rakousku se nachází pustina prokletá dávným krveprolitím. Každý z nich už takové dobrodružství zažil, kromě Bastiana, studenta medicíny, který žil doteď v zazobaném područí svého úspěšného otce. Když se ale v jeho životě objevila Sandra, členka šermířské skupiny, rozhodl se městský hoch udělat na ni dojem a do letošní hry se zapojit.



Čtenářské výzvy? To těžko

11. února 2015 v 22:13 | Lea |  Moje články

Kdo se ještě občas odváží něco u mě na blogu číst, možná si na začátku loňského roku všiml, že jsem zveřejnila seznam knih, které chci mimo jiných zvládnout do konce roku 2014 přečíst. A výsledek? Nedopadlo to kdovíjak slavně.
Ono je to totiž se mnou těžké. Vezměte si stovku knih, ze kterých vám některé doporučili recenze nebo nadšení čtenáři, u některých vás zaujala anotace a ten zbytek jste považovali za nutnost, protože je to prostě bestseller. Jenže to je právě ten kámen úrazu. Ne všechno, co lidi schválí, se číst dá. Ne všechno vás baví. A ne všechno pro vás po zbytek roku zůstane tak důležité, jako tomu bylo na začátku. Takže se na ten můj seznam pojďme podívat pod drobnohledem.



Snoubení tmou - Anotace

6. prosince 2014 v 15:19 | Lea |  SNOUBENÍ TMOU
Pro ty, koho zaujal název Snoubení tmou, když se na tomto blogu tak nějak pořád opakuje, je zde alespoň anotace. Jakmile vyjde kniha, články se rozrostou. A třeba bude i nějaká ukázka.

Anotace Snoubení tmou

Není výjimečná. O nějakém zvláštním daru se dá pochybovat. A rozhodně nehrozí, že jako jediná zachrání svět. Což je dost mizerná kombinace pro začátek obrovského temného dobrodružství. Na druhou stranu, nestačí, že jsou snad v nepořádku všichni kolem ní?

"Každý se snaží vdechnout svým příběhům život. Mně o to nejde. Já to jen potřebuju někomu říct. Být vypravěčem nutně neznamená dožít se konce. Některé věci tě změní. Jiné tě zabijou. Někdy v tom není žádný rozdíl.
Jsem Claire Elliotová. A takhle nějak se to tehdy stalo."

Susan Thomas - Češka, která to dokázala

4. prosince 2014 v 21:12 | Lea |  Moje články

Před časem jsem zde oznámila, že se budu věnovat knihám, které to nemají na literárním poli lehké. Českým prvotinám. Jedna taková vloni vyšla v nakladatelství Alfa-Omega a zdá se, že zůstává nedoceněná. Protože když jsem o ní dodnes nevěděla já, věřte, že unikla opravdu obrovské spoustě lidí. Nebo je to možná tou pěknou, ale žánr popírající obálkou. Tak jo, už to prozradím. Jedná se o další pokus o upířinu od mladé české autorky Zuzany Tomáškové píšící pod (možná trochu tuctovým, ale přiléhavým) pseudonymem Susan Thomas. Doby, kdy anglické jméno prodávalo líp, prý odplouvají, ale já osobně se s takovým autorovým rozhodnutím dokážu smířit. A nyní Vám představuji: Nenávidím a miluji






Nový vzhled - nová uspořádání

1. prosince 2014 v 19:44 | Lea |  Moje články
Jak už si člověci, kteří sem zavítali víc než jednou, všimli, změnil se vzhled mého blogu. A s touto změnou si dovolím udělat i další úpravy na webu věnovaném prvoplánově mému rukopisu s názvem Snoubení tmou. Jak už to s psaním bývá, i já na něm dále pracovala, škrtala a přepisovala a připisovala a odepisovala... no zkrátka v dnešní podobně se už místy hodně liší od ukázek, které jsem vložila na tyto stránky před několika lety. Protože je mi líto komentářů věnovaných Vámi a Vašich povzbuzení, ukládám "staré" kapitoly do pomyslné síně slávy (čti archivu), kde si je budete moci v případě zájmu dohledat. Do sekce Snoubení tmou teď přijdou kapitoly upravené, včetně anotace a předmluvy. Snad se Vám i v nové podobě budou líbit. Neváhejte mi napsat svůj názor. Jasně že píšu kvůli sobě, ale bez Vás (a někteří víte, že mluvím přímo k Vám) bych se nikdy neupsala tak nevděčné činnosti intenzivně na pět let a stále neměla touhu pokračovat. Snad se už zadaří a začátkem roku 2015 opět oslovím nějaké to nakladatelství s textem, který při minulých nabídkách nebyl ještě zdaleka kvalitní.
PROSÍM VŠECHNY, ABY JEŠTĚ NĚJAKÝ ČAS POUŽÍVALI PROVIZORNÍ MENU POD ZÁHLAVÍM. NA NOVÉM SE PRACUJE A TO HORNÍ, KTERÉ VIDÍTE, FUNGUJE JEN JAKO NÁVRAT NA HOME. DĚKUJI.

Recenze knihy Čistý

1. prosince 2014 v 19:14 | Lea |  Recenze knih

Název: Čistý

Originál: Pure

Počet stran: 525

Nakladatelství: Jota

Rok vydání v ČR: 2014


Anotace:

Pressia si toho z Explozí ani ze života Předtím moc nepamatuje. Přespává ukrytá ve skříňce v ruinách starého holičství, kde žije se svým dědečkem, a myslí na to všechno, co je pro ni nenávratně ztraceno - jak ze světa zábavních parků, kin, narozeninových oslav, tatínků a maminek zbyl jen popel a prach, jizvy, trvalé popáleniny a zdeformovaná lidská těla. Jenže teď, když dospěla do věku, kdy se musí všichni hlásit k milici, kde z nich buď vycvičí vojáky, nebo je, jsou-li příliš postižení a slabí, využijí jako živé cíle, už Pressia nemůže dál předstírat, že je malé dítě. A rozhodne se pro útěk.

Existují ovšem i takoví, kteří apokalypsu přečkali bez postižení. Čistí. Přežívají v bezpečném úkrytu za zdmi Dómu, který chrání jejich zdravá, uměle zdokonalovaná těla. Jenže Partridge, jehož otec je jedním z nejvlivnějších lidí v Dómu, si připadá izolovaný a osamělý. Jiný. I jeho trápí pocit ztráty - možná proto, že se jeho rodina rozpadla, otec je emocionálně odtažitý, bratr spáchal sebevraždu a matce se do tohoto útočiště vůbec dostat nepodařilo. Nebo za to snad může jeho klaustrofobie: pocit, že tenhle Dóm se stává kolébkou mimořádně bezohledného režimu. Takže když z jedné nechtěně prohozené poznámky vyvodí, že jeho matka možná stále ještě žije, rozhodne se Partridge dát svůj život v sázku a uprchnout z Dómu, aby ji našel.


Kam dál