Rozhovor o knize Snoubení tmou

30. listopadu 2016 v 22:47 | Lea |  SNOUBENÍ TMOU
Znáte projekt Podporujeme (začínající) české autory? Pokud ne, je na čase to změnit. Je to totiž moc zajímavý a užitečný nápad. Zdejší redaktorky recenzují a zviditelňují knihy českých autorů, a to i těch zatím zcela neznámých! Určitě se na stránky podívejte. Najde se tam něco pro každého.
A v rámci tohoto projektu vyšel i můj rozhovor o psaní, čtení a samozřejmě o mé vydané knize Snoubení tmou. Otázky šly docela do hloubky duše pisálka, což je dobře, protože byly originální a na míru knize i recenzi, která zde také vyšla.
Pokud vás tedy zajímá špetka ze zákulisí psaní a důvody, proč jsem se rozhodla psát tak nebo onak, určitě si rozhovor přečtěte. K dispozici je i druhý článek. Tam se dozvíte, jaké knihy mě při psaní ovlivnily, jaké doporučím a jaké rozhodně ne. Více se dozvíte v odkazech :)

Rozhovor o knize Snoubení tmou


Knižní tipy autorky

 

Projekt "Knihy do dětských domovů" je zpátky

24. listopadu 2016 v 14:02 | Lea |  Moje články
Chcete aby letošní Vánoce nebyly jen o "povinnosti" každému něco dát? Aby byly výjimečné a plné hřejivých pocitů, že jste letos - třeba někdo i poprvé - udělali něco jinak? Tak udělejme společně dobrý skutek :) Česká bibliografická databáze (Cbdb.cz) se po úspěchu projektu uspořádanému k příležitosti předávání vysvědčení vrací s další možností obdarovat potřebné.


Opět můžete koupit libovolnou knihu ze seznamu, který vznikl z přání dětí z dětských domovů. Uděláte jim tak hezčí Vánoce způsobem, který skrývá víc než jen dárek. Je skvělé, kolik dětí si přeje k Vánocům knihu! Zapojte se také do projektu a vykouzlete úsměv na tváři dítek koupí knížky podle vašich možností. Nejlevnější smích pořídíte u partnerů projektu za méně než 100 Kč :) Já už mám nakoupeno. A co vy?

Jen jedno upozornění na závěr: Neuvažujte o tom dlouho. Naposledy byly knihy rozebrané mezi dárce během 2 hodin! Nyní je knih sice víc a je před Vánoci, přesto je tímto tempem myslím jasné, že do 15. prosince žádný titul nezbyde.

Navštívit projekt >>



Změna designu

21. listopadu 2016 v 19:30 | Lea |  Moje články
Protože design blogu je už zastaralý a Snoubení tmou navíc dostalo svou knižní podobu, rozhodla jsem se změnit vzhled stránek v podobném duchu. Tímto se proto omlouvám, pokud v následujících dnech nebude něco fungovat tak, jak má. Nedá se nic dělat, změna vzhledu je vždycky trochu o zkoušení a vychytávání nedostatků. Pevně ale doufám, že s novým vzhledem budete spokojeni. A já snad taky :)
 


České autorky, které laškovaly s upíry

17. listopadu 2016 v 21:50 | Lea |  Moje články
Největší boom upířích románů máme asi za sebou. Mezitím přicházeli do kurzu andělé, čarodějky, dystopie a erotika. Ale protože je pro mě toto téma opět aktuální, rozhodla jsem se ohlédnout za tím, jak přispěla česká literární scéna k tomuto tématu svým dílem. A že tu máme určitě autorky, o kterých se hojně mluvilo. Například Karolina Limrová a její Dvě zrcadla. Jenny Nowak a Jiná rasa. Petra Neomillnerová se sérií Tina Salo. Upíří příběhy budou táhnout vždycky. Tahle prastará stvoření jsou stále opředená spoustou tajemství a nezodpovězených otázek. Určitě se nedostanu ke všem vydaným českým knihám o upírech. Ale kdybych opomněla nějakou, která by na seznamu podle vás neměla chybět, určitě mi to řekněte ;)





Zasoutěžte si o knihu Snoubení tmou!

2. listopadu 2016 v 21:22 | Lea |  SNOUBENÍ TMOU

Ano, je to tak. Dnes začíná soutěž o knihu Snoubení tmou, která vyšla teprve v říjnu. Pokud na ni tedy máte zálusk nebo jste zatím s její koupí vyčkávali, teď ji můžete získat zadarmo! Ve hře jsou dva e-booky a získat je není moc velká fuška. Stačí vyplnit formulář s pěti otázkami. Odpověď na každou z nich se dovíte v ukázce knihy, která je ke stažení u všech distributorů Snoubení tmou. Přidáte se i vy? :) Soutěžíme do 5.11.2016 do půlnoci.

Ukázka z knihy zde nebo zde

Přejít na soutěžní formulář



Přeji všem hodně štěstí! A pokud se nezadaří, nevadí, uděláme ještě další soutěže.



To je tak zvláštní, číst něčí názor na vaše myšlenky...

28. října 2016 v 17:51 | Lea
Možná je ten název trochu tajemný, ale asi se usmějete, až přijde rozuzlení. Názor někoho druhého na vaše myšlenky jste zažili všichni přinejmenším ve škole. Říká se tomu ohodnocení známkou nebo tak nějak, ne? A v něterých případech, například v hodinách slohu, jste patrně dostali i nějaké to slovní ohodnocení vašeho výplodu. A nedalo by se tomu taky říkat jistým způsobem recenze?

A přesně o tom je dneska řeč. My autoři - ať už napíšeme jednu básničku, nějakou úvahu nebo opravdovou knihu - se toho bojíme, a zároveň nemít tenhle druh paliva, asi se na to vykašleme. Protože když už jednou jdeme s kůží (nebo klidně s ovocem) na trh, tak si lžete, komu chcete, jde vám o to.

O názor na vaše dílko.



Ukázka z knihy Snoubení tmou

24. října 2016 v 20:04 | Lea |  SNOUBENÍ TMOU
Knížka Snoubení tmou je už nějaký čas v oběhu. Dá se stáhnout i ukázka prvních asi 40 stran. Otázkou zůstává; je to ta správná část, která má čtenáře navnadit? Mám dojem, že v Americe je to i pravidlo - pravidlo prvních tří kapitol pro nakladatele. U nás se při nabízení rukopisů na to až tak moc asi nehraje. Prostě posíláte část, která by dotyčného redaktora měla co nejvíc zaujmout. Když se na to teď dívám o něco zkušenějšíma očima, říkám si, která část by to vlastně měla být? Nám, kteří jsme příběh napsali, se totiž zdá dobrá spousta pasáží. Jenže pro ostatní je to jen cosi vytrženého z kontextu, který si neumí spojit. Není to vlastně i moc menší umění, dokázat vybrat trefnou ukázku. Zkusím teda něco vybrat s tím nejlepším vědomím a svědomím...
A kdyby se mi to nepovedlo, řeknete mi to, jo? ;)

Ale nejdřív přece anotace:

Není výjimečná. O nějakém zvláštním daru se dá pochybovat. A rozhodně nehrozí, že jako jediná zachrání svět. Což je dost mizerná kombinace pro začátek obrovského temného dobrodružství. Na druhou stranu, nestačí, že jsou v nepořádku snad všichni kolem ní?

"Každý se snaží vdechnout svým příběhům život. Mně o to nejde. Já to jen potřebuju někomu říct. Být vypravěčem nutně neznamená dožít se konce. Některé věci tě změní. Jiné tě zabijou. Někdy v tom není žádný rozdíl.
Jsem Claire Elliotová. A takhle nějak se to stalo."


Sedm let přešlapů aneb vážně mi vydali knížku?

11. října 2016 v 16:12 | Lea |  SNOUBENÍ TMOU
Kdo nikdy nezatoužil vydat v životě alespoň jednu knihu? Jednu upomínku, která už bude navěky potvrzovat, že jste tady byli, i kdyby se ten titul kdovíjak neproslavil. A co teprve, kdyby to vyšlo a zároveň i vyšlo! Takový bestseller Vám v našich luzích a hájích sice doživotní rentu neobstará, ale aspoň snad dostanete "odškodné" za ty litry propitých čajů, kávy, prosezených židlí a třeba zbude i na nové dioptrické brýle. Já bych brala všechno. Teda možná bez těch židlí.


Více o té mé knížce se můžete dozvědět třeba na jejím profilu na ČBDB.

Jak k tomu mohlo dojít?

Ale už k věci. Může to být tak sedm osm let, kdy jsem dostala nápad. Nebo jsem si spíš vzpomněla, že jsem kdysi měla cosi rozepsaného, než to modrá smrt vzala se vším ostatním do propadliště dějin. (Milí ajťáci, vím přesně, co teď chcete říct, ale já o tom v té době neměla ani páru, a tak se prostě nic z toho, co nebylo na disketě - fakt! - nedochovalo.) Začala jsem psát ve dne, po nocích i mezi tím. Byla jsem nervózní, když muselo jít psaní stranou. Byla jsem roztržitá, když chtěl někdo použít můj počítač a trvalo mu to. Byla jsem tak šíleně zabraná do úkolu, který jsem ze začátku ani nevěřila, že dokončím (jako všechno), že jsem odpojovala i počítač od internetu a nosila si ho do pokojíčku, abych měla klid. Po osmi měsících, bylo to v jeden hezký srpnový podvečer, dopsaly moje prsty poslední slovo.

Knížka je zatím k dostání na Palmknihách, Alze.cz a Alze.sk


Autoři, nevzdávejte to!

12. září 2016 v 14:59 | Lea |  Moje články
Nejsem určitě první, kdo přispěje svou troškou do mlýna. Nicméně mám pocit, že začínající autoři trpí oprávněně beznadějí, že se jejich někdy i roky obdělávaný příběh nepodaří vydat knižně. Netvrdím, že do toho vidím z pohledu odborníka. Pokud ale patříte mezi pisálky, kteří by jednou rádi viděli titul se svým jménem (nebo pseudonymem) na pultech knihkupectví, podělím se s vámi o pár věcí, které jsem se při honbě za udáním rukopisu naučila.

1. Dejte rukopisu čas

Jasně, tohle je hodně diskutovaná otázka, já ale z vlastní zkušenosti zastávám názor pana spisovatele Stephena Kinga. Každý známe ten pocit, když dopíšeme poslední větu našeho veledíla. Bojujeme s pocitem dát to hned někomu přečíst nebo se do toho pustit znovu sami a jedním dechem. Já osobně nechávám rukopisy odpočívat. Opravdu, když se k němu vrátíte třeba za pár měsíců, působí už text trochu cize a vy na něj získáte lepší nahled. Těžko říct, kdy je ten správný čas poslat příběh do světa. Já na prvním rukopise pracovala asi sedm let, vracela jsem se k němu jednou nebo dvakrát ročně. A mezitím se věnovala něčemu jinému. Za sebe ale můžu říct, že bych se propadla hanbou, kdyby se můj rukopis v některém nakladatelství uchytil po první i páté korektuře. Dnes nemám odvahu ani otevřít úplně první hotovou verzi :) Když jsem svůj rukopis letos otevřela po roce kvůli korektuře pro nakladatele, zjistila jsem, že jsem až na pár stylistických drobností s textem konečně spokojená.


Což takhle dát si... změnu?

1. září 2016 v 12:47 | Lea |  Moje články

Dlouho tu nepřibyl žádný článek, ale pokud sem ještě občas někdo zavítá, můžu už teď slíbit, že se budou konečně dít věci.
V rámci té "velké" změny jsem ubrala několik článků (jedná se především o staré kapitoly a anotace mého rukopisu Snoubení tmou). To už možná někomu napoví, čeho se změna týká... :)

Víc zatím neprozradím. Jen doufám, že se tu brzy na oprášeném blogu sejdeme v hojnějším počtu! Anebo když už se na skok zastavíte, necháte mi tu komentář!

Kam dál