Říjen 2012

Co si myslí Ells o Snoubení tmou?

23. října 2012 v 21:07 | Lea |  ARCHIV
Ells, která četla Snoubení tmou i jeho pokračování, napadlo napsat na knížku svůj názor a trochu tak na ni zavést pozornost. Co si o příběhu myslí, jak se jí jeví a komu by ho doporučila, si můžeš přečíst ZDE na její stránce, která opravdu stojí za prozkumání a opakovanou návštěvu. Díky :)


Recenze není referát, ani čtenářský deník

19. října 2012 v 9:32 | Lea |  Moje články

Kdo by si to nepamatoval. Učitelka zavelela a my museli přesunout oči z Bravíček do hodnotnější četby. Jo, mluvím o čtenářském deníku. Někteří z vás je možná ještě stále píšou.
Na střední škole pak nastal čas referátů. Hurá rozdělit povinnou četbu mezi studenty, a když každý přečte aspoň jeden z těch skvostů literární klasiky za rok a podělí se o její obsah s ostatnímu, ono to u matury už nějak dopadne. Teď píšu z vlastní zkušenosti. Pokud na vás byli/jsou/budou (nehodící se škrtne) ve škole tvrdší, upřímně závidím. Mně ukazovali literární klasici v den maturitní zkoušky z Českého jazyka nesmiřitelný prostředník. Tisíceré díky za písemnou slohovou část.

Nečíst klasiky ale neznamená nečíst vůbec. Dnes je díkybohu trend přečíst si alespoň něco z nenáročnější YA literatury, fantasy, románů pro ženy nebo klidně i detektivku. Výběr je obrovský a nadšení veliké, a pak se snadno stane, že nejednoho čtenáře napadne napsat k přečtené knize svou vlastní recenzi. Je skvělé zamyslet se nad knihou a podělit se o názor s ostatními, pokud se ale do takové práce pustíš, udělej si nejdřív jasno, co tenhle literární úkaz vlastně obnáší.
Slyším smích? Lepší než slyšet skřípat zuby zlostí, až zase nějaký ten vášnivý čtenář nakoukne do recenze, která se recenzí být jenom tváří.

Jak jsem psala výše, ze školy jsme zvyklí zpracovávat výtahy, rozbory, obsahy, prostě celkový obrázek o určitém tématu ve stručné formě. Zrecenzovat ale neznamená vyzradit děj, nebo ho dokonce převyprávět (!) od kolíbky až po pohřeb, přesto se právě s tímhle problémem setkávám celkem často.


Co je teda ta recenze?


Prostě a jednoduše, recenze je zhodnocení knížky, kterou si přečteš. Zároveň by měla být taky co nejobjektivnější, protože jejím posláním kupodivu není v prvé řadě vyjádřit tvůj názor. Recenze má za úkol přiblížit knihu ostatním. Nebo líp. Spárovat ji s vhodným čtenářem.

Jak má recenze vypadat?


Recenze v zásadě stojí na třech pilířích.

1) Představení příběhu:
Vlastními slovy, a nejlíp poutavě, vysvětlíš čtenáři, o co v knížce běží. Zároveň bys neměl prozradit o mnoho víc než říká samotná anotace, stačí pár zajímavých detailů, o kterých se na přebalu nepíše.

2) Zhodnocení stylu:
Přidáš pár informací o tom, jak je kniha napsaná: svižně, pozvolnější, popisná, akční. Jsou hlavním tahounem příběhu myšlenkové pochody postav nebo děj odsýpá, žene ho kupředu neustálá akce bez zbytečného rozjímání? Anebo autor obojí perfektně promíchal? Čte se text snadno nebo čtení zadrhává na krkolomné skladbě slov? Dá se knížka přirovnat k nějaké jiné? Jak si vede v žánru? Je zápletka originální, nebo nepřišla s ničím novým? Je znát autorovo zlepšení oproti knihám, které napsal dříve? Možností je spousta.

3) Shrnutí:
Tohle je tvůj prostor. Na závěr shrneš, jak se knížka líbila tobě, komu ji doporučuješ a co tě k tomu názoru vede.

Tohle by se v recenzi vážně objevit nemělo:


* Spoiler neboli vyzrazení důležitých okamžiků děje. Za to vážně čtenář nepoděkuje, protože většina z nás si otazníky ráda zodpoví sama mezi řádky. Správná recenze by se měla vždycky prezentovat bez spoilerů, a pokud je má, je to jako tvrdit, že je vraní oko borůvkou. Jestli si ale za žádnou cenu nemůžeš pomoct, alespoň na takovou část textu upozorni a srozumitelně ji označ.
Výjimky: Že Edward je upír, Romeo s Julií umřou a Esmeralda a José Armando se vezmou opravdu není spoiler.

* Negativní hodnocení postrádající argumenty, nebo dokonce napadání autora jen proto, že se ti knížka nelíbí. Pamatuj, že máš za úkol najít knížce vhodného čtenáře, a ještě nebyla napsaná taková, aby se nelíbila vůbec nikomu. I kdyby ti připadala otřesná tím nejhorším způsobem, spisovatel ji tak patrně nenapsal proto, že by tě chtěl namíchnout. Určitě ji napsal nejlíp, jak byl právě schopný, a někoho musela oslovit, pokud ji vydal.
Výjimky: Knížky vydané vlastním nákladem, bez korektur a z nedostatku zdravé autorské sebekritiky skutečně mohou mít sílu inteligentního člověka zabít deseti nejbarbarštějšími způsoby.

* Není dokonalých knih. Knížka, která se ti líbí na tisíc procent, je ověnčená jenom superlativy a stádem blikajících srdíček, dost zavání placenou reklamou nebo akutním nedostatkem vlastních názorů. Těžko říct, co snesou čtenáři hůř.
Výjimka: Jedinou skutečně dokonalou knihu sepsal Chuck Norris. Kniha byla ovšem natolik božská, že ji lidstvo nedokázalo snést v ucelené formě, a tak byla rozdělena do několika žánrově rozmanitých svazků. Pro příklad jedněmi z nich jsou Pán Prstenů, Malý princ a Bible.

Chápeme? Tak hodně štěstí :)