Jedni jsou zamčení a druzí tam venku

24. března 2013 v 21:26 | Lea |  Recenze knih

Dnešní článek není typická recenze, jak ji znáte. Dvě knihy se mi uhnízdily v hlavě. Napadlo mě, jak jsou si vlastně podobné, přestože si je nikdy nikdo asi do spojitosti nedá. Pokoj (Emma Donoghue) vypráví chlapec, který nezná ze světa víc než čtyři stěny spoře zařízené místnosti, kde se před pěti lety narodil své unesené matce. Cesta (Cormac McCarthy) je naopak příběhem otce a syna bez domova, jejichž jedinou nadějí je putovat mrtvou Amerikou na jih. Co mají tyhle dvě knihy společné? Bezbřehou snahu rodičů uchránit své dítě v nejtěžších podmínkách, jaké jim mohl život připravit.




Cesta (the Road)

Na příběh je spousta rozporuplných názorů, čemuž dost napomohlo i filmové zpracování. Do četby se mi moc nechtělo, knížku jsem si zaškatulkovala do řádky komerčních postapokalyptických počinů, které nepřinesou nic nového a budou mě nudit. Nakonec mě první dohnala televizní upoutávka a já dala Cestě přednost v časově méně náročném filmu.
Dostalo se mi jednoho z těch snímků, kdy je vám špatně od začátku do konce, ale stejně se nezvednete z křesla, dokud nedojdou titulky a prokletí nezlomí sytě barevná reklama. Nemůžete spát. Přemýšlíte, jak to musí vypadat napsané, a nemáte odvahu to zjistit.
Po pár týdnech, kdy vám to stále vězí v hlavě, nemáte odvahu to nezjistit.
Mám dočteno a musím říct, že režisér se držel předlohy poměrně věrně.
Cesta popisuje příběh otce a syna, kteří přežili apokalypsu, po níž zmizelo slunce za příkrovem popela a svět se změnil v ohořelou nehostinnou zemi. Plodiny v šeru nerostou, stromy nerodí. Zvířata vyhynula. Lidi taky, téměř. Hrstkám, které přežily, už dávno došly zásoby zavařenin. Každý přežívá, jak umí. A loví, co zbylo.
Dva bezejmenní se plahočí mrtvými městy na jih, kde je ještě naděje odolat stále sílícímu mrazu. Jsou ti hodní. Nesou oheň. Ale pro většinu jsou jen konkurencí v hledání posledních ukrytých zásob, a nebo hůř, prostě vydatným zdrojem potravy. Nikdy nevědí, co čeká za další zatáčkou. Co jim je v patách. Jestli vůbec za něčím jdou... Ale jdou. S poslední kulkou v revolveru určenou dětské hlavičce.


Ukázka:

Podívej se na mě, řekl muž.
Chlapec se otočil a podíval se na něj. Vypadal uplakaně.
Tak mi to pověz.
My bysme nikdy nikoho nesnědli, že ne?
Ne. Jasně že ne.
I kdybysme měli hlad?
Hlad už máme.
Ty jsi říkal, že hlad nemáme.
Řekl jsem, že hlady neumíráme. Netvrdil jsem, že nemáme hlad.
Ale neudělali bysme to.
Ne. Neudělali.
Za žádnejch okolností.
Ne. Za žádnejch okolností.
Protože jsme hodný.
Ano.
A neseme oheň.
A neseme oheň. Přesně tak.
Tak jo.



Pokoj (the Room)

Pokoj mě na počátku odradil svou obálkou. Když jsem pak navíc zjistila, že je to vyprání dítěte, zase jsem si knihu zařadila špatně. Je to příběh mladé ženy, kterou před sedmi lety uvěznil v podzemním bytě cizí muž. O dva roky později donosila v izolaci nechtěné dítě. Malý Jack nikdy neviděl svět tam venku a nebylo jisté, zda ho vůbec někdy spatří. Matka pro něj proto vytvořila kouzelný svět tam "uvnitř", který je zdánlivě vším a ten zbytek je prostě jen v televizi. Občas ti dva trpí hlady, když věznitele naštvou, občas mrznou. Chlapec ale nic jiného nezná, nemá s čím by porovnával, a tak žije v iluzi, kterou pro něj vytvořil jediný skutečný člověk v jeho životě. Smutný příběh dospělý pochopí, očima pětiletého kluka přesto vypadá jako jedna velká hra. Ve skutečnosti silně deprimovaná matka nemůže už další roky vzdušné zámky udržet. Bude ale Jack vůbec někdy schopný pochopit, že ho nejbližší osoba vychovala z mateřské lásky v jedné velké lži? Svět tam venku čeká a na řadě je vysvětlit dítěti, co to znamená být svobodný.


Ukázka:

Dneska je jeden takový den, kdy Mami je Pryč.
Vůbec se pořádně nevzbudí. Je tady, ale není. Zůstane v Posteli a má na hlavě polštáře.
[...]
To mám hrozně nerad, když je Pryč, ale zase můžu celý den koukat na Telku. Pustím ji nejdřív potichu a pak pomalu víc a víc. Moc Telky ze mě může udělat zombíka, ale Mami je dneska taky jako zombík a ani se nekouká.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nel-ly nel-ly | Web | 27. března 2013 v 23:05 | Reagovat

popravdě neznám ani jednu z nich...
víc mě zaujal Pokoj (a popravdě se mi líbí i oblka, v knihkupectví bych se za ní otočila, protože je jiná)
až na to, že to zní depresivně a tomu se já musim v poslední době vyhýbat jako čert kříži :D

2 Snoubení Tmou Snoubení Tmou | E-mail | Web | 28. března 2013 v 14:08 | Reagovat

[1]: Pokoj se mi vyloženě depresivní nezdál právě kvůli tomu, že je celá ta úzkostná situace vyprávěná pohledem bezstarostného dítěte. Kdyby byla vypravěčem matka, pak je to mnohem syrovější. Každopádně pro mě to bylo něco nového, hodně inteligentně psané, a přitom snadné číst mezi řádky. A Cesta. To je zase hodně vysoká laťka všem postapokalyptickým knížkám - tam je to hooodně depresivní, přestože se pořád mluví o naději :)

3 nel-ly nel-ly | Web | 29. března 2013 v 0:18 | Reagovat

[2]: tak díky tomu dítěti by to na mě působilo ale jetě depresivnějši :D
děti nepatří do hororů, thrilerů, detektivek, psychologickejch románpů... no ne, šoupněte je jen do pohádek

já moc postapokalyptických knih nečetla, nejsem velký fanoušk scifi... počítat můžu akorát s Orwelem a to bylo něco, co se mi zapsalo mezi oblíbené knihy na hodně hodně dlouho
/(Hunger Games, Divergenci nebo, proboha, Hositele nepočítám, prootže to s tím nemá nic společného)

4 Snoubení Tmou Snoubení Tmou | E-mail | Web | 30. března 2013 v 19:16 | Reagovat

[3]:  1984 mám taky rozečtenou a atmosfericky by se dala s Cestou srovnat. Rozdíl je, že v Orwelovi vládne režim, kdežto v McCarthym už jen syrové přežití nejsilnějšího. Každopádně tyhle knihy radši proložit něčím povzbudivějším. Jdou až moc hluboko pod kůži. YA dystopie jsou proti tomu opravdu odlehčené dobrodružství :)

5 ay-sha ay-sha | E-mail | Web | 31. března 2013 v 14:24 | Reagovat

To je perfektní článek!

Mám nový blog, tak se na něj můžeš podívat. ay-sha.blog.cz :)

6 Domča Domča | Web | 2. dubna 2013 v 10:32 | Reagovat

Tie knihy vyzerajú skvele! Určite si ich niekedy prečítam :)

7 Snoubení Tmou Snoubení Tmou | E-mail | Web | 3. dubna 2013 v 12:27 | Reagovat

[5]: Doporučuju, ale opatrně, není to zrovna odpočinkové čtení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama