Zlodějka knih

18. listopadu 2013 v 7:07 | Lea |  Recenze knih


Název: Zlodějka knih

Originál: The Book Thief

Autor: Marcus Zusak

Počet stran: 528

Nakladatelství: Argo

Vydáno v ČR: 2009






O čem to je?


Téma vlastně není kdovíjak originální. Kdo by neznal hrůzné okolnosti hitlerovské vlády a holokaustu? Nečekejte ale strastiplnou pouť do táborů smrti. Židy tu potkáte. Hlavními hrdiny jsou ale také Němci, kteří se vystavují nebezpečí, aby v dobách führerovy propagandy v temných koutech sklepů zachránili lidskost. K tomu všemu jedna malá holka bez rodiny zahajuje svou zlodějskou kariéru. Čtenář by čekal, že bude příběh vyprávět právě ona. Té role se zhostila ale sama Smrt.


Co mě nadchlo?


Určitě forma vyprávění. Krátké kapitoly podporují čtenářovu zvědavost, stejně jako úvod každé části podobný divadelnímu scénáři. Vůbec nemáte představu, co od toho čekat, a musíte číst dál. Naučíte se si slušnou řádku německých slovíček. Co ale dělá z knihy opravdový klenot, to jsou nenápadné metafory, vyjadřující v několika málo slovech hlubokou podstatu všeho. Skutečně tu platí, že četba je ustavičný dialog, při kterém nás kniha oslovuje a naše duše odpovídá. (Maurois André)


Co považuju za malé minus?


Je to opravdu rozvláčné čtení. Ne každého může bavit neustále čekat na něco, co vypravěčka slibuje, a pak zase přicházejí stránky líčení každodenního života v německém maloměstě.


Napětí, humor nebo láska?


Od všeho trochu. Tváří v tvář gestapu budete trnout spolu s postavami. Zasmějete se nekomplikovaným dětem. A budete šťastní, že i v době nepochopitelných zvěrstev má největší váhu lidský cit.


Komu se bude líbit?


Pokud si libujete v knížkách, které víc než na strhující závěr, sází na dlouhé vyprávění se spoustou jemných náznaků, pak je tenhle příběh stvořený pro vás :)


Ukázka:


Více než kdy jindy bylo teď číslo 33 na Himmelstraße tichým místem; a nepřešlo bez povšimnutí, že Dudenův slovník se naprosto a skrznaskrz mýlil, zejména pokud šlo o související pojmy. Ticho není klid ani pokoj, a není ani mír. [str. 346, Zlodějka knih - Marcus Zusak, 2009]

*

Věřte mi prosím, když vám říkám, že jsem toho dne uchopila každou duši, jako by se právě narodila. Dokonce jsem políbila několik vyčerpaných, otrávených tváří. Naslouchala jsem jejich posledním zdušeným výkřikům. Jejich francouzským slovům. Sledovala jsem jejich vidění lásky a osvobodila jsem je od jejich strachu.

Odvedla jsem všechny pryč, a jestli jsem kdy potřebovala rozptýlení, bylo to tehdy. Naprosto zoufalá jsem se dívala na svět nad sebou. Pozorovala jsem, jak nebe mění barvu ze stříbrné na šedou a pak na dešťovou. I mraky se pokoušely odvrátit pohled.

Občas jsem si představovala, jak to vypadá nad těmi mraky, a věděla jsem, a nemusela jsem se ptát, že slunce je blond a atmosféra bez konce je gigantickým modrým okem. [str. 304, Zlodějka knih - Marcus Zusak, 2009]


Moje hodnocení:

4,5 / 5



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama