Než jsem tě poznala

10. prosince 2013 v 1:01 | Lea |  Recenze knih

Název: Než jsem tě poznala

Originál: Me before you

Autor: Jojo Moyes

Počet stran: 408

Nakladatelství: Ikar

Vydáno v ČR: 2013




O čem to je?


Dojemný bestseller, který snad neunikl aspoň letmé pozornosti nikoho, kdo se ve světě knížek pohybuje. Zápletka kdovíjak komplikovaná není. Louisa Clarková přijde o práci v jednom anglickém maloměstečku, kde je o jakékoliv zaměstnání nouze. William Traynor přijde ještě o víc. O veškerou chuť dál žít, například. Nouze svádí výstřední bývalou servírku a nepřístupného kvadruplegika dohromady, aby dopřál oběma z nich druhou šanci na život. Začíná boj o čas, protože zámožný třicátník Will už se rozhodl zemřít...



Klady?


Knížka zaujme především ústřední dvojící postav. Will a Lou jsou jako oheň a voda, což je dobrý základ spoustě humoru, rozepří a originálních dialogů. Na nich si dala autorka skutečně obrovsky záležet a je těžké si je neoblíbit. Když jsou ti dva vedle sebe, pak se to stává nemožným :)


Zápory?


Vedlejší postavy. V románu na mě působily jakoby do foroty, jako křoví, které hlavní příběh spíš natahuje než rozvíjí. Vstupy vedlejších vypravěčů mě spíš nudily. Byli si nápadně podobní a postrádali osobitost, kterou Jojo nasadila u hlavních dvou hrdinů vysoko. Nedokázala ten rozdíl pak vyrovnat.

Napětí, humor nebo láska?


Vlastně zase všechno. S láskou tu musí počítat každý. Humor je v takovém tématu prakticky nevyhnutelný. A už samotná zápletka ukazuje, že konec bude taky o nervy.


Komu se bude líbit?


Moyesová svým psaním osloví spíše ženy, ale není to zase tak sladkobolné klišé, aby zapadla mezi hromady autorek červené knihovny. Určitá předvídavost a sentiment zde je, jsou tu ale taky spousty překvapení a originálních nápadů. Určitě stojí za to číst každému, kdo má rád příběhy s nádechem životní tragérie, trochu těch úvah o lidském bytí, humor, když jde do tuhého, a hořko-sladkou naději propojující všechny stránky od začátku do konce.


Ukázka:


Zašklebil se. "Páni, na holku, která se živila vařením čaje, ho teda děláš fakt strašnej."
"To je jenom tím, že jsi zvyklej na ty lesbický čaje," odbyla jsem ho. "Samej lapsang souchong a bylinky."
"Lesbický čaje!" skoro se zakuckal smíchy. "No, rozhodně jsou lepší než tahle leštěnka na nábytek. Kristepane. V tom by snad stála lžička."
"Takže i ten čaj dělám blbě." Usadila jsem se na lavičku před ním. "Jak to, že ty můžeš komentovat úplně všecičko, co řeknu nebo udělám, ale nikdo jinej nemůže vůbec nic říct?"
"No tak prosím, Louiso Clarková. Poděl se o svoje názory."
"Na tebe?"
Teatrálně vzdychl. "Mám na výběr?"
"Mohl by ses nechat ostříhat. Vypadáš jako nějakej vandrák."
[...]
"A co když řeknu, že nechci?"
"Tak to možná udělám tak jako tak. Jestli si to necháš ještě víc narůst, za chvíli ti z toho budu vybírat zbytky jídla. A na rovinu, jestli k tomu dojde, tak tě budu muset zažalovat za nadměrnej stres na pracovišti." [str. 110/111, Než jsem tě poznala - Jojo Moyes, 2013]



Moje hodnocení:

4 / 5

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama