Prosinec 2014

Snoubení tmou - Anotace

6. prosince 2014 v 15:19 | Lea |  SNOUBENÍ TMOU
Pro ty, koho zaujal název Snoubení tmou, když se na tomto blogu tak nějak pořád opakuje, je zde alespoň anotace. Jakmile vyjde kniha, články se rozrostou. A třeba bude i nějaká ukázka.

Anotace Snoubení tmou

Není výjimečná. O nějakém zvláštním daru se dá pochybovat. A rozhodně nehrozí, že jako jediná zachrání svět. Což je dost mizerná kombinace pro začátek obrovského temného dobrodružství. Na druhou stranu, nestačí, že jsou snad v nepořádku všichni kolem ní?

"Každý se snaží vdechnout svým příběhům život. Mně o to nejde. Já to jen potřebuju někomu říct. Být vypravěčem nutně neznamená dožít se konce. Některé věci tě změní. Jiné tě zabijou. Někdy v tom není žádný rozdíl.
Jsem Claire Elliotová. A takhle nějak se to tehdy stalo."

Susan Thomas - Češka, která to dokázala

4. prosince 2014 v 21:12 | Lea |  Moje články

Před časem jsem zde oznámila, že se budu věnovat knihám, které to nemají na literárním poli lehké. Českým prvotinám. Jedna taková vloni vyšla v nakladatelství Alfa-Omega a zdá se, že zůstává nedoceněná. Protože když jsem o ní dodnes nevěděla já, věřte, že unikla opravdu obrovské spoustě lidí. Nebo je to možná tou pěknou, ale žánr popírající obálkou. Tak jo, už to prozradím. Jedná se o další pokus o upířinu od mladé české autorky Zuzany Tomáškové píšící pod (možná trochu tuctovým, ale přiléhavým) pseudonymem Susan Thomas. Doby, kdy anglické jméno prodávalo líp, prý odplouvají, ale já osobně se s takovým autorovým rozhodnutím dokážu smířit. A nyní Vám představuji: Nenávidím a miluji






Nový vzhled - nová uspořádání

1. prosince 2014 v 19:44 | Lea |  Moje články
Jak už si člověci, kteří sem zavítali víc než jednou, všimli, změnil se vzhled mého blogu. A s touto změnou si dovolím udělat i další úpravy na webu věnovaném prvoplánově mému rukopisu s názvem Snoubení tmou. Jak už to s psaním bývá, i já na něm dále pracovala, škrtala a přepisovala a připisovala a odepisovala... no zkrátka v dnešní podobně se už místy hodně liší od ukázek, které jsem vložila na tyto stránky před několika lety. Protože je mi líto komentářů věnovaných Vámi a Vašich povzbuzení, ukládám "staré" kapitoly do pomyslné síně slávy (čti archivu), kde si je budete moci v případě zájmu dohledat. Do sekce Snoubení tmou teď přijdou kapitoly upravené, včetně anotace a předmluvy. Snad se Vám i v nové podobě budou líbit. Neváhejte mi napsat svůj názor. Jasně že píšu kvůli sobě, ale bez Vás (a někteří víte, že mluvím přímo k Vám) bych se nikdy neupsala tak nevděčné činnosti intenzivně na pět let a stále neměla touhu pokračovat. Snad se už zadaří a začátkem roku 2015 opět oslovím nějaké to nakladatelství s textem, který při minulých nabídkách nebyl ještě zdaleka kvalitní.
PROSÍM VŠECHNY, ABY JEŠTĚ NĚJAKÝ ČAS POUŽÍVALI PROVIZORNÍ MENU POD ZÁHLAVÍM. NA NOVÉM SE PRACUJE A TO HORNÍ, KTERÉ VIDÍTE, FUNGUJE JEN JAKO NÁVRAT NA HOME. DĚKUJI.

Recenze knihy Čistý

1. prosince 2014 v 19:14 | Lea |  Recenze knih

Název: Čistý

Originál: Pure

Počet stran: 525

Nakladatelství: Jota

Rok vydání v ČR: 2014


Anotace:

Pressia si toho z Explozí ani ze života Předtím moc nepamatuje. Přespává ukrytá ve skříňce v ruinách starého holičství, kde žije se svým dědečkem, a myslí na to všechno, co je pro ni nenávratně ztraceno - jak ze světa zábavních parků, kin, narozeninových oslav, tatínků a maminek zbyl jen popel a prach, jizvy, trvalé popáleniny a zdeformovaná lidská těla. Jenže teď, když dospěla do věku, kdy se musí všichni hlásit k milici, kde z nich buď vycvičí vojáky, nebo je, jsou-li příliš postižení a slabí, využijí jako živé cíle, už Pressia nemůže dál předstírat, že je malé dítě. A rozhodne se pro útěk.

Existují ovšem i takoví, kteří apokalypsu přečkali bez postižení. Čistí. Přežívají v bezpečném úkrytu za zdmi Dómu, který chrání jejich zdravá, uměle zdokonalovaná těla. Jenže Partridge, jehož otec je jedním z nejvlivnějších lidí v Dómu, si připadá izolovaný a osamělý. Jiný. I jeho trápí pocit ztráty - možná proto, že se jeho rodina rozpadla, otec je emocionálně odtažitý, bratr spáchal sebevraždu a matce se do tohoto útočiště vůbec dostat nepodařilo. Nebo za to snad může jeho klaustrofobie: pocit, že tenhle Dóm se stává kolébkou mimořádně bezohledného režimu. Takže když z jedné nechtěně prohozené poznámky vyvodí, že jeho matka možná stále ještě žije, rozhodne se Partridge dát svůj život v sázku a uprchnout z Dómu, aby ji našel.