Recenze knihy Čistý

1. prosince 2014 v 19:14 | Lea |  Recenze knih

Název: Čistý

Originál: Pure

Počet stran: 525

Nakladatelství: Jota

Rok vydání v ČR: 2014


Anotace:

Pressia si toho z Explozí ani ze života Předtím moc nepamatuje. Přespává ukrytá ve skříňce v ruinách starého holičství, kde žije se svým dědečkem, a myslí na to všechno, co je pro ni nenávratně ztraceno - jak ze světa zábavních parků, kin, narozeninových oslav, tatínků a maminek zbyl jen popel a prach, jizvy, trvalé popáleniny a zdeformovaná lidská těla. Jenže teď, když dospěla do věku, kdy se musí všichni hlásit k milici, kde z nich buď vycvičí vojáky, nebo je, jsou-li příliš postižení a slabí, využijí jako živé cíle, už Pressia nemůže dál předstírat, že je malé dítě. A rozhodne se pro útěk.

Existují ovšem i takoví, kteří apokalypsu přečkali bez postižení. Čistí. Přežívají v bezpečném úkrytu za zdmi Dómu, který chrání jejich zdravá, uměle zdokonalovaná těla. Jenže Partridge, jehož otec je jedním z nejvlivnějších lidí v Dómu, si připadá izolovaný a osamělý. Jiný. I jeho trápí pocit ztráty - možná proto, že se jeho rodina rozpadla, otec je emocionálně odtažitý, bratr spáchal sebevraždu a matce se do tohoto útočiště vůbec dostat nepodařilo. Nebo za to snad může jeho klaustrofobie: pocit, že tenhle Dóm se stává kolébkou mimořádně bezohledného režimu. Takže když z jedné nechtěně prohozené poznámky vyvodí, že jeho matka možná stále ještě žije, rozhodne se Partridge dát svůj život v sázku a uprchnout z Dómu, aby ji našel.



Recenze:

Co jste dělali včera? Možná jste si vyrazili do kina. Vyjeli si s přáteli na výlet a cestou se stavili na benzínce pro kafe. A co večeře? Byla dobrá, výživná... bylo jí dost? Pressia Belzeová si už ani nevzpomíná, jak takové filmové plátno vypadá. Nebo jak chutná cheesburger. Všechno, co bývalo, je jen jako sen o snu.

Přišlo to zničehonic. Svět sežehla radioaktivní bouře. Zabíjela lidi po milionech a zbytek zanechala pomalé, bolestivé smrti. V tom lepším případě. Trosky měst a dálnic zůstaly plné nešťastníků; potvorů, prašivců a lidí, co v nich už téměř nic lidského nezbylo. Radiace způsobila přeživším nezvratné změny<break_reviews>. V tom lepším případě vám žár vtavil jen pár střepů do kůže. V tom horším vám nohy spolkl asfalt nebo jste se spojili s kteroukoliv věcí, která byla ve špatný okamžik příliš blízko. V tom nejhorším zůstanete do smrti srostlí se svým sourozencem, s přáteli z hospody, se svým dítětem... A nebo země přiroste k vám. Nad vší tou zkázou sutin a zoufalých existencí se jako vysměvačná boží tvář tyčí obrovská kopule. Dóm.

Víme, že jste tady, naši bratři a sestry.
Jednoho dne vyjdeme z Dómu,
abychom se k vám připojili
a žili spolu v míru.
Prozatím na vás budeme s láskou v srdci
zpovzdálí dohlížet.

[str. 10]

Může snad vyrůst větší nenávist než k lidem, kteří o příchodu Explozí věděli a bylo pro ně připraveno místo v bezpečných, dlouhou dobu pečlivě konstruovaných zdech? Být Čistým, tedy nedotčeným katastrofou, ale taky neznamená žít v ráji. Přesvědčuje se o tom náš druhý hlavní hrdina, tentokrát ten "zevnitř". Partridge má neustále pocit, že mezi ostatní vyvolené tak nějak nepatří. Nic není tak růžové, jak si představují lidi venku. Vládne tvrdý režim, nebezpečné myšlení se nepřijímá. Především chlapce tu od útlého věku podrobují kódování - umělému zdokonalování těl i myslí. Dívky jako chovné klisny musí projít schválením, než začnou rodit potomstvo. Každý má dost svých starostí. A zbytky života tam za zdmi v prachu a bídě? Na ty nikdo zdáli nedohlíží, natožpak s láskou.

*****

Celá recenze k přečtení na mém domovském knížním serveru ČBDB.cz. Přečíst si ji včetně závěrečného hodnocení můžete ZDE.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama