Čtenářské výzvy? To těžko

11. února 2015 v 22:13 | Lea |  Moje články

Kdo se ještě občas odváží něco u mě na blogu číst, možná si na začátku loňského roku všiml, že jsem zveřejnila seznam knih, které chci mimo jiných zvládnout do konce roku 2014 přečíst. A výsledek? Nedopadlo to kdovíjak slavně.
Ono je to totiž se mnou těžké. Vezměte si stovku knih, ze kterých vám některé doporučili recenze nebo nadšení čtenáři, u některých vás zaujala anotace a ten zbytek jste považovali za nutnost, protože je to prostě bestseller. Jenže to je právě ten kámen úrazu. Ne všechno, co lidi schválí, se číst dá. Ne všechno vás baví. A ne všechno pro vás po zbytek roku zůstane tak důležité, jako tomu bylo na začátku. Takže se na ten můj seznam pojďme podívat pod drobnohledem.




Démonolog
Kniha o profesoru teoretikovi, který se střetne tváří v tvář s peklem, přestože (nebo možná právě proto) na něj sám ani za mák nevěří. To zní skvěle. Výsledkem byla nepříliš vydatná, zdlouhavá četba kvůli nutnosti napsat na Démonologa slíbenou recenzi. Můžete si ji přečíst ZDE.

Hra o trůny: Píseň ledu a ohně
Kapitola sama o sobě. Dokonale promyšlený svět spisovatele alkoholika. Začala jsem to číst. Vážně. Ani nevím, co se pak stalo. Nejspíš jsem neměla dost času na takové čtení. Představa, že mě strhne první díl, a já zbytek roku strávím jen přelouskáváním zbylých vydaných dílů série značně nejisté délky, mě asi vyděsila. Lhala bych si do kapsy, kdybych řekla, že jsem už z fantasy vyrostla. Kupodivu mi toho z tohohle žánru ještě dost objevit zbývá. - Nechce si tyhlety pohledy, pane Sapkowski! - Ale zpět k Trůnům. Ne že by mě nezaujal příběh nebo svět. Ty intriky jsou božské! Postavy a zvraty ... geniální. Ale jsem eružel pořád ještě konzerva a ideální "středověkou" fantasy si představuju jinak. Nebudu tady popírat, že se v těch dobách obdobné zvrhlosti neděly. Jen o nich asi nutně nepotřebuju v každé druhé kapitole číst. Zkrátka a dobře, seriál mám dokoukaný, a dokážu spát při čekání na další řadu.

Stallo
Je libo severskou mytologii v moderním kabátu? Mně taky bylo. Kniha Stallo od švédského spisovatele Stefana Spjuta je, a nestydím se to napsat, divná. Dnešní lidé, ztracené děti a nekontrolovatelné bytosti s ohromnou silou zavřené ve stodole. Ten příběh má něco do sebe, to nemůžu popřít. Na druhou stranu to pro mě byla často až příliš velká nuda. Tolik zdlouhavých a zbytečných pasáží v knize jsem už dlouho nezažila. Navíc je celý Stallo napsaný hodně puntíčkářsky a v osnově, která vlastně ani nenechává čtenáři žádná tajemství na závěr. Kdo je trochu pozorný, rychle pochopí souvislosti a nemá se dál moc na co těšit. Abych tak stylově řekla, v téhle knize příliš často chcípnul troll. A to, drazí přátelé, není žádný spoiler.

Pak tu máme obsáhlou řádku knih ze seznamu se statusem: "Nedočteno, protože se nedostavila ta kýžená nutkavá potřeba otočit na poslední list."
Můžeme začít hned u Inkubových snů se starou (čti: kéžby se ta stará vrátila) známou Anitou Blake. Sex s upíry a všemi možnými i nemožnými dlaky se dá smrsknout do povídky, tak nač proboha kácet tolik stromů kvůli jednomu z nejtlustších dílů téhle série?
Arcanum, aneb Sherlock Holmes po sto padesáté druhé. Nebo možná o tři nuly víc. Nevím, kam přesně unesl tenhle počin Američana Thomase Wheelera ostatní. Já neunesla zdlouhavý rozjezd a zoufale nudný styl vyprávění.
Ani návštěva Nočního cirkusu nesplnila má očekávání. Osmdesát stran, to jsou skoro tři hodiny mého drahoceného času, které jsem autorce poskytla, aby mě mohla oslnit. Bohužel, nezačetla jsem se. Možná nebyl ten správný čas. Možná správné rozpoložení. Uznávám, těšila jsem se na knihu moc. Proto třeba, až vyrazí tajemný cirkus na další štaci, přece jen si ten lístek ještě jednou koupím.
A nakonec tu máme jednu exkurzi do domu seniorů. Něco tak trhle-vtipně-podivného jako Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel jsem už dlouho nečetla. Pardon, neviděla. Ano, neodolala jsem a zhlédla film. Asi jsem prostě chtěla rychle vědět, kolem čeho že se to zase strhává takový humbuk. A... popravdě nevím, jestli bych chtěla po filmové adaptaci knihu ještě číst. Na druhou stranu - Analfabetka to má na mém imaginárním a nikdy víc nevyzrazeném seznamu spočítané.

Na závěr ještě výčet knih, kterých jsem se navzdory velkým plánům loni doslova ani nedotkla. Loviště od Patty Briggs; a asi k tomu taky jen tak nedojde. Nevím proč, ale její měňavčí série u mě nějak ztrácejí dech. Na chvíli jsem otevřela i Spálenou mrazem, další díl vlajkové lodi její tvorby, a... nic. Kde jsou ty časy, kdy jsem Měsíční píseň četla se zatajeným dechem a přála si psát právě tak poutavě jako ona?
Dvakrát řež, jednou měř. Asi jsem vážně měla míň měřit a prostě tuhle srandovní detektivku přeříznout. První díl série s potrhlou lovkyní odměn mě chytil neuvěřitelně. Pak ale nadšení poněkud opadlo. Stejně jako u české striptérské romanťárny Hot boys. Na obhajobu M.T. Majar můžu ale říct, že Znamení vlka jsem přečetla s docela jinou chutí. A abych to s tou chválou zase nepřehnala: z audioknihy mě braly mdloby. Ne a ne a ne. Erotika a vypravěčka jak z Radiožurnálu fakt nejdou dohromady. Když to ovšem porovnám s namluvenými Fifty shades, ono asi ženské počteníčko nahlas nebude znít dobře nikdy.

A na závěr trochu pozitiv. Nakolik se mi nepovedlo splnit vloni čtenářskou výzvu, o to více knih se mi podařilo přečíst ze seznamu: "Chci si přečíst kdykoli v budoucnu." Například Večeře s vampýrem od mladičké Angličanky Abigail Gibbs. Bohužel žádný zázrak, jak opět nadsazeně tvrdily všemožné zdroje. Zato Katka Petrusová se svou prvotinou Nebezpečná láska mi připravila příjemné vánoční volno. Svěží a propracované. Jen škoda toho zplácaného konce. K její tvorbě se každopádně vrátím. Již výše zmiňované Znamení vlka bylo taky zdárně pokořeno.
Přečetla jsem i další zajímavý počin "nové Rowlingové", a to Kostičas. Pro mě o poznání nadanější než její konkurentka Abigail s Temnou hrdinkou. Do dalšího dílu se ráda pustím. Stejně jako bych se ráda dozvěděla, co bude dál s Bílým koněm - výbornou postapokalyptickou knihou, která se asi nedočká pokračování. I tohle někdy zapříčiní spisovatelský blok a omezená trpělivost nakladatele.
Jaj, a jedna bomba na konec. Po třech letech jsem dočetla těch Padesát odstínů modřin. Ještě pořád nevím, jak nejlépe své dojmy z tohoto mega bestselleru vystihnout. Geni(t)ální blbost? Jo, to by šlo.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 13. března 2015 v 20:41 | Reagovat

Ani jednu z těch knih jsem nečetla. Já nikdy nedávám na anotace či celé recenze o tom, jak je nějaká kniha opravdu nejlepší. Většinou takové kousky čtu ze zvědavosti a většinou je také i odkládám.

2 Lea Lea | E-mail | Web | 15. března 2015 v 19:15 | Reagovat

[1]: Chápu, je to v jistém smyslu způsob "obrany" před zklamáním. Na druhou stranu je zase spousta knih, které by mi bez doporučení recenze utekly, a byla by to velká škoda!

3 Naděje Naděje | Web | 7. července 2015 v 10:31 | Reagovat

Z uvedeného jsem se snažila přečíst jen Hry o Trůny. Ono ne že by mě to nebavilo, to ne. Bylo to zajímavé rozšíření mých znalostí seriálových to ano a líbilo se mi to. Bohužel tuto knihu mám jen v pdf a nějak nejsem schopná oči přinutit, aby to nějak pořádně vydržely číst z toho svítícího monitoru. Takže snad někdy jindy a nějak jinak.

Jinak já osobně na čtenářské výzvy moc nejsem. Až příliš mi to potom připomíná povinnost a to mi kazí radost z každého písmenka co mi očko při četbě přelétne. Raději to nechávám volně plynout.

4 ezotka ezotka | Web | 9. července 2015 v 11:03 | Reagovat

Já jsem přečetla jen ty Hry o trůny. Naprosto mě pohltil seriál, jenže jak v knize není moc informací navíc, nějak jsem asi 50 stran před koncem ztratila nervy a dala si měsíční přestávku :D . Bylo to zrovna v části z pohledu Tyriona (ta snad nejméně záživná část). Tento problém byl nakonec překonán a zdárně jsem dočetla, nicméně všichni, kteří to zvládli na jeden nádech mají můj obdiv!

5 Lea Lea | 12. července 2015 v 15:55 | Reagovat

[4]: Tomu se ani nedivím. Já bych v tomhle případě už zpátky do knihy asi nešla. Přece jen v seriálu bylo dost odnoží, které by mě nebavily asi ještě znova číst :)

[3]: PDF je peklo, to znám. Já takhle čtu jen knihy, které vyloženě nejsou k sehnání.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama