Ukázka z knihy Snoubení tmou

24. října 2016 v 20:04 | Lea |  SNOUBENÍ TMOU
Knížka Snoubení tmou je už nějaký čas v oběhu. Dá se stáhnout i ukázka prvních asi 40 stran. Otázkou zůstává; je to ta správná část, která má čtenáře navnadit? Mám dojem, že v Americe je to i pravidlo - pravidlo prvních tří kapitol pro nakladatele. U nás se při nabízení rukopisů na to až tak moc asi nehraje. Prostě posíláte část, která by dotyčného redaktora měla co nejvíc zaujmout. Když se na to teď dívám o něco zkušenějšíma očima, říkám si, která část by to vlastně měla být? Nám, kteří jsme příběh napsali, se totiž zdá dobrá spousta pasáží. Jenže pro ostatní je to jen cosi vytrženého z kontextu, který si neumí spojit. Není to vlastně i moc menší umění, dokázat vybrat trefnou ukázku. Zkusím teda něco vybrat s tím nejlepším vědomím a svědomím...
A kdyby se mi to nepovedlo, řeknete mi to, jo? ;)

Ale nejdřív přece anotace:

Není výjimečná. O nějakém zvláštním daru se dá pochybovat. A rozhodně nehrozí, že jako jediná zachrání svět. Což je dost mizerná kombinace pro začátek obrovského temného dobrodružství. Na druhou stranu, nestačí, že jsou v nepořádku snad všichni kolem ní?

"Každý se snaží vdechnout svým příběhům život. Mně o to nejde. Já to jen potřebuju někomu říct. Být vypravěčem nutně neznamená dožít se konce. Některé věci tě změní. Jiné tě zabijou. Někdy v tom není žádný rozdíl.
Jsem Claire Elliotová. A takhle nějak se to stalo."



Snoubení tmou - ukázka


To černé camaro v řadě zaparkovaných aut jsem přehlédla. Koneckonců, kdo se rád dívá do skel odrážejících pouze vlastní znetvořený odraz, ať zvedne ruku. Až když proti mně vystartovaly dveře, které někdo prudce otevřel, dostalo se robustnímu chevy zasloužené pozornosti.
"Na slovíčko."
Leighton.
Slovíčko.
Ani jedním se mi panicky nechtělo zabývat. A to ani v případě, že bych svůj souhlas mohla vyhandlovat za odvoz do práce. To vlastně vůbec ne.
Mohlo se jednat jen o dvě témata. Téma první; šmíračka století. Téma druhé; co koupit k narozeninám matce. Těžko doufat v téma číslo tři, když i dvojku jsem si vymyslela, aby moje špatné svědomí nestálo tak samo.
"Potřebujeme spolu mluvit, nebo snad ne?"
V tomhle měl bohužel pravdu. Zároveň byl taky první Grey, kterému jsem od soboty aspoň za to slovíčko stála.
Zapomněla jsem vydechnout. Teď jsem to udělala a protáhla se k němu do kůže v odstínu kapučína. "Fajn auto."
Sjel pohledem dolů na konce mých legín. "Fajn boty."
Jeden z nás to určitě myslel vážně.
Natáhla jsem se pro dveře. "Doufám, že nečekáš dlouho." Teď to byla v přetvářce přinejmenším remíza.
Když se ti při rozjezdu ohne žaludek kolem páteře, dá se asi o autu tvrdit, že si svoji porci paliva zaslouží.
Nezúčastněně jsem sledovala řetězce oken, které vytvářely rozsvícené řadovky. Začínalo se mi ulevovat. Nebyl to strach z Leightona, co před chvílí protestovalo, abych se s ním zavřela v pasti z prvotřídní kůže. Když měl starost, jestli mi jeho vlastní bratr neublížil, tomu se asi dá říkat kamarádství. Nervozita pramenila spíš z informací, které seděly uvnitř s ním.
"Slyšela jsem, jak jste se hádali. V sobotu ráno."
"A?" Jasně že to věděl.
Před námi přibývalo brzdových světel. Zpomaloval.
"A? Co myslíš, že mě zajímá? Spotřeba tatíkova mercedesu?"
"Sedm litrů na sto."
"Úžasný…"
Někdo mi volal. Nemít slabou kabelku, neviděla bych prosvítat obdélníček displeje skrz látku. Od posledně už nevěřím ani režimu vibrace.
A cizí čísla neberu.
"Z tvojí strany všechno?" Leighton se prudce vysmýkl ze zipu aut a popohnal camaro podél nich. Pruh protisměru řezal auto v půli. Troubení mu nevadilo. Pohledem říkal asi tolik, že možná nehraje úplně fér, ale aspoň není kretén zablokovaný v koloně. "Dobře. Teď budu mluvit já."
Najednou se mi nedařilo najít v sedačce správnou polohu.
"Vím, co tě zajímá," řekl, oči vzdáleně upřené kupředu. "Nejdřív mi ale odpověz. Myslel jsem to s tebou někdy špatně?"
"Ne… Nemyslím." Člověk si nikdy nemůže být dost jistý.
Jemu to stačilo.
"Takže to udělám i tentokrát. Naposledy. Bude to myslím dostatečné." Opřel si loket o okýnko. Bok hlavy do vějíře z prstů. "Chceš vědět, do čeho se to zapletl. Copak to vyvádí. Přirozeně. Nebohý Tristan."
Dostala jsem chuť potáhnout si z cigarety. Nebo zvracet. Možná obojí. Na střídačku.
"Takže?"
Vlídnost jako odlivem opustila jeho oči. "Já ti to neřeknu."

***

Zklamání mě plesklo jako nevymáchaný hadr. Založila jsem si ruce na prsou. "Prosím?"
"Nepotřebuješ o něm vědět nic. Protože ať uděláš cokoliv, ty mu nikdy nemůžeš pomoct."
Pobouřeně jsem se nadechla pusou.
"Ne-mů-žeš." Vepisoval mi to slovo do hlavy, za čelem. Popáleniny bolí do hloubky. Máš pocit, že taková bolest nemůže nikdy vylézt ze tkání.
Zkontroloval zpětné zrcátko. Vteřina, víc tomu nedal. "Tak tomu se říká obsese." Nebyla jsem si jistá, jestli i tohle směřoval mně.
"Já na to přijdu. S tebou, nebo sama…"
Chystala jsem se říct původně: "Bez tebe to potrvá." Ale připadalo mi, že to už řekl někdo slavnější přede mnou.
Opřel si spánek zpátky do dlaně. Rozcuchal si na té straně vlasy. "Omlouvám se. Moje chyba - nevyjádřil jsem se dost jasně."
Bravo. Nikdo v dějinách ještě nedokázal pouhým tónem tak umě vpravit do omluvy skutečný názor. Jasně, zařvat prostě: blbá, blbá, blbá! by bylo pod jeho úroveň.
Vydýchala jsem se do maximální hladiny klidu. "Zastav." Můj hlas skutečně přikazoval.
Telefon. Tentokrát jsem hovor v rozčilení nepřijala spíš omylem.
"Ty ho jen tak nepustíš, že ne?" řekl a víc než otázka to už bylo varování, tiše prořezávající hřbetem černou hladinu jezera.
"Zastav. Já chci vystoupit."
"Láska, hmm?"
Odvrátila jsem oči.
"Něco ti řeknu. Láska. Není to nic víc než zastávka mezi předchozím a dalším. Kdybys chtěla, dokážeš to úplně stejně se mnou. S kýmkoliv! Jen s tebou musí správně zacházet. Správně ti vonět. Žádná osudovost v tom není."
Zůstala jsem bez pohybu, tichá. Líbilo se mi v tomhle autě. Ta pravda škrábala do laku, ale bez naší pomoci se dovnitř nedostane.
"Ani tě nemá rád," pokračoval.
Skutečnost, kterou bych třetí straně nedokázala nahlas odsouhlasit. I když zněla jeho evidentním tónem jako úředně ověřená pravda.
"Na to se objevuje dost často v mojí ulici," odpověděla jsem.
Usmál se a já věděla, že remízu mi nenechá. "To i v ulici našich rodičů." Úsměv se vsákl zpátky do tváře. "Tak už se kurva prober a odmítni ten jeho ponižující soucit!"
Tak takhle to je. Soucit.
Osudovost neexistuje. Vědí to všichni, jen někteří přečetli moc knížek s růžovým názvem. Je to taky důvod, proč některé z nás trapně promrhají slunečnou neděli civěním na parkovací místa před domem, namísto aby si odehrály svou první partii šachu v klubovém tričku. A v pondělí jdou do práce dřív, coby vzkaz, který možná nikdo ani nepřijede vyzvednout.
Kéž by mě Leighton teď obejmul a přísahal, že lhal.
Můžeme si lhát. Tady. V teple. V předení motoru. Až z toho bude naše soukromá pravda.
Odtáhla jsem se, jako bych se mohla schoulit a spát. Už nikdy nebudu šťastná. Nenechal mi vůbec nic.
Vzduch uvnitř byl hustý a příjemný jako flísová deka. Pocítila jsem panickou nechuť jen při pomyšlení, že mě brzo vysadí.
"Claire."
Přestala jsem se od něj odvracet. Bylo to jaksi přirozené. Snazší než zírat do tmy s vědomím, co na mě číhá všude mimo tenhle prostor.
Líbilo se mi, jak světlé jsou jeho vlasy, ale ne všechny stejné barvy. Nejtmavší odstín se shodoval s jeho obočím. Každý se jich musel chtít dotknout.
A ty rty. Teď byly pootevřené, dvě měkké křivky utvořily přesně tolik místa, abych mezi nimi mohla opřít svoje. To nebylo náhodou.
Prostoupila mnou úleva. Mám kam jít, až mě Tristan opustí. "Děkuju."
Podíval se na mě opatrně, postupně se ale jeho obličej uvolňoval. "To je přece samozřejmost."
Vrátil se pohledem ke mně. "Nebuď smutná."
"Já už nejsem smutná."
Skutečně jsem se snažila rozpomenout na ty obavy, co mě přivedly až sem, do sedačky zbrusu nového camara.
Na zelené odbočoval. S jeho pozorností se zpátky ke mně vrátila i nesmělá ruka.
Po obratlích mi zabubnovaly paličky chladu, jako by mi jeho dotek na líčku a pod čelistí ukrádal život. S přiblížením se ten pocit mírnil; krmil se přibývajícím teplem jeho přítomnosti. Leighton lehce natočil hlavu ke straně. Už to bylo příliš blízko na cokoliv nevinnějšího než polibek.
Tohle bychom zatím neměli… "Asi bych -"
Najednou měl obě ruce na volantu. Zaklel. Mé tělo se rozlétlo proti pásu a ten mnou mrštil dozadu do sedačky.
Stříbrné auto smykem z protisměru donutilo Leightona v sekundě zašlápnout brzdu.



Pokud se vám ukázka líbila, budu ráda, když se vyjádříte v anketě. A pokud jste třeba náhodou knihu četli, podělte se prosím o názor na ni s ostatními například tady. Tak nebo tak, každopádně děkuju, pokud jste se pročetli až sem.
Tak zase přístě. Zkusím vymyslet pro změnu něco pro širší publikum.
Čestný pioný-
Ehm, nebo prostě slibuju ;)



 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nicolee Nicolee | E-mail | 25. října 2016 v 9:34 | Reagovat

Já mám radši ukázky, které autor vybere sám. Ono ti vydavatelé asi berou úvod, aby o tom moc nemuseli dumat, ale autor svoje dílo "zná" nejlépe. Ne teda že by to dělali vydavatelé u všech knížek, protože u Bestselerů se asi vyplatí navnadit pořádně všechny, co váhají o nákupu. Tak vyberou něco hodně lákavého. Knížku si koupím :o)

2 Sasanka Sasanka | Web | 26. října 2016 v 10:48 | Reagovat

Vypadá to skvěle! Kamarádka si prý ji koupila akorát u nás ji v knihkupectví neměli :((

3 Snoubení Tmou Snoubení Tmou | 27. října 2016 v 11:21 | Reagovat

[2]: Sasanko, knihu v knihkupectví zatím neseženeš. Dá se ale koupit jako e-kniha například na Palmknihách nebo Martinusu. Cena se různí podle prodejce. Papírová bude třeba časem :)

4 Snoubení Tmou Snoubení Tmou | 27. října 2016 v 11:25 | Reagovat

[1]: Děkuji za podporu :) Víceméně souhlasím s názorem. Na druhou stranu, dalo by se to udělat i lépe. Například u zahraničních knih, kde se bude autor u nás těžko propagovat s ukázkou, kterou sám vybere, by mohli pasáže pro propagaci doporučovat třeba už překladatelé. Ale kdo ví, třeba to tak někde funguje, když se lidem, co na výrobě pracují, kniha dostane pod kůži. I u českých by to šlo... přes korektora třeba? Určitě by to mělo smysl a není to tak těžké. Sama už  při čtení recenzní knihy automaticky vybírám vhodnou ukázku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama