Recenze knihy Žena se lvem

7. února 2017 v 22:27 | Lea |  Recenze knih
Myslím, že antologie povídek jsou skvělý způsob, jak si udělat celkem nenásilně obrázek o autorech, které ještě neznáte, a měli byste. Své o tom ví i nová kniha povídek Žena se lvem, kde dostaly své slovo pouze a jedině ženy české a slovenské scény literární fantastiky. Napsala jsem na ni recenzi pro server Děti noci.


Recenze knihy Žena se lvem

Žena se lvem je první díl povídkové antologie ryze ženských autorek české a slovenské fantastiky. I na domácí literární scéně se tento žánr těší velké oblibě a čtenář má na výběr ze široké škály námětů i stylů. Uvnitř najdete povídky z cizích světů i z míst, která máme doslova za humny. Vtipné i drsné. Propracované i oddychové. Zbystřete, pokud jste fanoušky například Vilmy Kadlečkové, Haniny Veselé nebo Lucie Lukačovičové.



První svazek z plánovaných čtyř nedostal své jméno náhodou. Žena se lvem je výkladovou kartou představující vnitřní sílu. Anotace slibuje, že právě tímto se budou hrdinové a hrdinky lišit od zaběhlého klišé hlavních postav fantasy žánru. To se však každé autorce úplně nepodařilo.

Když se ale podíváme na jednotlivé povídky blíže, zjistíme, že to ani tak nevadí. Důležitý je požitek z dobře napsaného příběhu. A ten se až na výjimky všem povedl. Tu svou povídku si uvnitř najdete, ať už jste zastánci nadsázky, nebo vážného zpracování, delších děl, nebo mikropovídek.

Zářným příkladem toho je třeba Lenona Štiblaríková a její Pekná noc na čary. Tento silný příběh plný náznaků nepotřeboval víc než dvě stránky, přesto má hloubku. Totéž Černý samet od Dagmar Pirochové. Ten působí po celou dobu vcelku strašidelně. Příjemným překvapením je i Nikdy neříkej nikdy od Dany Beranové. Zprvu přímočaře vyhlížející povídka napsaná jednoduchým stylem vše obrátila naruby zajímavým vyvrcholením.

Naopak Vilma Kadlečková, autorka známé série Mycelium, mě při našem prvním setkání uvedla spíše do rozpaků. Její povídka Bez Krásky a bez zvířete byla sepsaná speciálně pro tuto antologii, přesto působí jako výňatek z mnohem obsáhlejšího příběhu. Je přesycená informacemi ze světa, který je příliš odlišný od toho našeho na to, aby se v něm dalo napoprvé dobře orientovat. Karolina Francová je trochu jiný případ. Ta se rozhodla obsadit Liberec do role hlavního města celého světa zasaženého magií v povídce V mysli mojí vidíš stíny. Temný mág si jednoho letního večera podrobil všechno a právě z tohoto města se rozhodl světu vládnout. Sesadit jej nebude snadné. Je tu totiž kletba, která nikomu nedovolí uškodit mu byť v myšlenkách. Nápad je to skvělý. I veškeré pozadí příběhu. Jen to zpracování nevyznívá dost věrohodně, aby přesvědčilo každého. Povídka má být navíc prequelem připravované knižní série.


I u některých dalších autorek je stále znát křehká sebedůvěra, kdy dlouze vysvětlují, co by se při troše pozornosti dalo
vyčíst z kontextu, anebo třemi větami sdělují tutéž informaci. Na druhou stranu se ani jedné z nich nedá upřít pestrá slovní zásoba, která je důkazem, že už mají leccos načteno i sepsáno a nejsou tedy ve výběru jenom do počtu.

Žena se lvem je vlastně takovým švédským stolem pro každého, kdo české fantastice zatím nepřišel na chuť, vůbec ji neokusil nebo hledá nové talenty. V povídkové knize si bez rizika udělá obrázek o jednotlivých autorkách. A které mu sednou, od těch si už nějaký ten román či sérii snadno dohledá.



Původní recenzi a spoustu dalších najdete zde.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama