Recenze knihy Kodex Apokalypsy

1. dubna 2017 v 18:46 | Lea |  Recenze knih
Poslední dobou není moje bilance knižních recenzí kdovíjak velkolepá. Ale nedávno se mi přece jen povedlo zase jednu sepsat pro server Děti noci. Jedná se o knihu, kterou si budete nejspíš pamatovat podle bělovlasé dívky na obálce ronící krvavé slzy. Fanouškům Luise Roya nemohla proklouznout. Je ale příběh sepsaný na motivy kreseb otce a syna Royových také tak skvělý, nebo za svou inspirací spíš pokulhává?

Název: Kodex Apokalypsy

Originál: Codex Apocalypse

Autor: Jesus B. Vilches, Luis Royo, Romulo Royo

Počet stran: 344

Nakladatelství: Fantom Print

Rok vydání v ČR: 2012




Anotace

V Moskvě řádí neznámý mor jako novodobý Herodes. Stejně jako kdysi v případě Mesiáše dojde i nyní k záchraně, avšak kdo bude novodobým spasitelem a proč je ho třeba? Odpovědi by mohly být nalezeny za pár let poté, roku 2038, na druhé straně oceánu, ve zpustlých ulicích Manhattanu, kde nebezpečí číhá na nebi i na zemi. Nastává Čas Prokletých. Luz, bělovlasá dívka s krvavými slzami, se bude zmítat mezi silami dobra a zla, jež se o ni přetahují ve světě, který se pomalu obrací v prach a kde není jisté, kdo je vlastně anděl a kdo démon.

Kniha obsahuje unikátní ilustrace Luise a Romula Roya.


Recenze

Mladičká Luz, křehce vypadající dívka s bílými vlasy, by měla být asi tím posledním člověkem, kterého byste potkali v drsných ulicích postapokalyptického New Yorku. Jenže přesně tam se hlavní hrdinka oživlá z grafického díla Luise a Romula Royových pere se svým osudem. A není to žádná slast.

Na začátku nastiňují situaci proslovem právě umělci, jejichž výjevy bělovlasé lolitky inspirovaly Jesúse B. Vilchese k sepsání celého příběhu. Pravdou je, že předmluva působí poeticky a zmatečně až do takové míry, že je těžké odhadnout, nač se vlastně připravit. První kapitola knihy začíná mnohem stravitelnějším vyprávěním, a to pěkně zostra. Koneckonců, jak se to na bezútěšný svět, kde je největší starostí jíst a přežít, patří.

Vzápětí dostává čtenář příležitost nahlédnout do části příběhu "před tím". Světem se šíří jakýsi novorozenecký mor. Panika narůstá. Ženy podstupují v zájmu vlastního zdraví interrupce embryí i téměř vyvinutých plodů. Všechno se hroutí. A mezi tím vším chaosem nese podivná démonická bytost nocí dívku s bílými vlasy. Těhotnou.

Zpátky v současném světě čtenář společně s Luz začíná zjišťovat, co se vlastně stalo, jaká je situace nyní a jaké jsou vyhlídky do budoucna. Společnost se rozpadla, ale stále existují společenství, která drží při sobě. Většině z nich je ale radno se vyhnout. Jenže vystrašené děvče nemá jinou možnost a musí se mezi ně vydat. Teď, když ji opustil Mistr, jak nazývala svého učitele a ochránce, už musí vše zvládnout na vlastní pěst.

Prázdné ulice jsou někdy děsivější než ty, na kterých víte, jaký druh nebezpečí čekat. Luz se svou jedinou zbraní, katanou, poznává lidi nápomocné, zlé i zákeřné. Stoupence církve, knihovnici i kanibaly. A taky Nebeské. Anděle, o jejichž pravosti by spíš pochybovala, kdyby jí jejich existence nebyla lhostejná. Co by to ale bylo za apokalypsu, kdyby nešlo o souboj Nebe a Pekla? A najednou se zdá, že přestože se o ně nezajímá, obě ty strany tak nějak obracejí pozornost na ni. Až se od anděla Gabriela dozví, že je vyvolenou. Luz, bez ohledu na to, jak milé jí to je, by se měla brzy rozhodnout, na čí stranu se přikloní. Jak se ale ukazuje, strany světla a tmy v roce 2038 už nejsou černobílé. Ta hranice se setřela v touze dosáhnout za každou cenu toho, po čem kdo touží.

O ilustrace Luise Roya zavadil asi každý milovník fantasy a sci-fi. Pokud ale čtenáři spoře oděné ženy, neohrožení bojovníci a bizarní netvoři unikli, stejně je už nejspíš někde viděl. Například na knižních obálkách známých českých autorů Jiřího Kulhánka a Františka Kotlety. Méně delikátní motivy se objevily také na sériích Davida Gemmella.

V kresbách a náčrtech se rukopis Luise Roya opět nezapře. Trochu jiný styl jeho syna Romula přidává celkové atmosféře na syrovosti. Jedinou výtkou vůči ilustraci se tak asi stává věk Luz, který neodpovídá příběhu. V knize je povětšinou interpretována - zřejmě pro tu dramatičnost a odlišení se v žánru - jako opuštěné dítě, na kterém se sotva začínají projevovat známky dospívání. Zatímco na vyobrazeních se jedná bezpochyby o dívku na prahu dospělosti, jak je pro Royovy obrazy typičtější.

Postavy nejsou příliš výrazné. Občas se chovají nelogicky, takže místy příběh působí, jako by bylo zapotřebí dovést jej skrz všechny stanovené body za každou cenu. Akční scény doslova letí před očima. Ty o hledání pravdy jsou o poznání roztahanější. Autor si také libuje v opakování slov, kterým chce dodat váhu. Někdy to není na škodu. Pokud se to neopakuje v pěti odstavcích na dvojstránce. Naštěstí se tímhle pravidlem neřídí celou dobu.

Kodex Apokalypsy od Jesúse B. Vilchese je směsicí motivů, které všichni znají, namíchaných do nového koktejlu. Autor přišel s několika zajímavými nápady, jiné si upravil. Ve výsledku se román nedá v postapokalyptickém žánru přirovnat ani k brutálnímu humoru Vyhlídky na věčnost, ani bojům proti systému v Hunger Games a není to ani McMarthyho Cesta. A to je dobře, protože knižní svět dostal nový, zajímavý pohled na odvěký boj mezi dobrem a zlem.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama